Míša už si u nás úplně zvykl. Chodí s náma na snídaně i večeře, kamarádí se s náma, rád si hraje s míčkem a šantovou kouličkou. Jenom Terka se s ním kamarádit nechce. My jo, ale Tereza se rozhodla, že ho přepere. Číhá na něho každé ráno a večer, stejně jako na nás. Jenže my vždycky pláchneme a když Terku vidíme, tak se jí vyhneme. Míša ale ne. Kouká na Terezu, která syčí a to Míšovo koukání zvyšuje obrátky toho jejího vysyčování. A Míša kouká dál a Terka se nakonec rozzuří a hupne na něho. No a on místo toho, aby zdrhnul, stejně jako my, Terce jednu vrazí. Panička vždycky přiletí jak tornádo, ale Terka je hluchá a tak jí to hubování fakt nevadí. A panička taky říkala, že si asi dali do čenichu, když nebyli páníčci doma. Terka měla škrábance na uších a Míša na čumáku. No snad Terka brzy pochopí, že nemůže přeprat úplně všechny a dá Míšovi pokoj. Máme doma tolik chlupů, jak si dávají ty facky, že by bylo na peřinu.
Ale jinak u nás panuje všeobecná pohoda, jak říkal páníček rozrušené paničce, aby ji uklidnil.
Žádné komentáře:
Okomentovat