Míša pohodář

Míša už si u nás úplně zvykl. Chodí s náma na snídaně i večeře, kamarádí se s náma, rád si hraje s míčkem a šantovou kouličkou. Jenom Terka se s ním kamarádit nechce. My jo, ale Tereza se rozhodla, že ho přepere. Číhá na něho každé ráno a večer, stejně jako na nás. Jenže my vždycky pláchneme a když Terku vidíme, tak se jí vyhneme. Míša ale ne. Kouká na Terezu, která syčí a to Míšovo koukání zvyšuje obrátky toho jejího vysyčování. A Míša kouká dál a Terka se nakonec rozzuří a hupne na něho. No a on místo toho, aby zdrhnul, stejně jako my, Terce jednu vrazí. Panička vždycky přiletí jak tornádo, ale Terka je hluchá a tak jí to hubování fakt nevadí. A panička taky říkala, že si asi dali do čenichu, když nebyli páníčci doma. Terka měla škrábance na uších a Míša na čumáku. No snad Terka brzy pochopí, že nemůže přeprat úplně všechny a dá Míšovi pokoj. Máme doma tolik chlupů, jak si dávají ty facky, že by bylo na peřinu.

Ale jinak u nás panuje všeobecná pohoda, jak říkal páníček rozrušené paničce, aby ji uklidnil.

 

 

 

 

PS: jak jsme zlobili ani jsme nechtěli

Jóóóó, aby to páníčkům nebylo líto, že nemají novou klec, tak se rozhodli, že si tu svoji starou vylepší a vymalují. My jsme jim za odměnu chtěli pomáhat, motali jsme se pod nohama, lozili kam neměli a Terka malovala. Vletěla do kýblu s Primalexem a vyrobila parádní kočičí vzor na podlahu. Ovšem pochvalu si nevysloužila. A tak už raděj nepomáháme a hovíme si venku...

Jak jsme stavěli voliéru

Panička nám pořídila sítě do oken a vždycky, když se na jaře oteplilo, otevřela celý dům do průvanu a my jsme si mohli chodit kam jsme chtěli, do kterého pokoje jsme chtěli, na verandu, kde je spousta sluníčka... a moc se nám to líbilo. Ovšem co se nám nelíbilo, hlavně Terce, bylo to, že panička se s náma nevyhřívala a chodila si ještě o kus dál, do zahrady. A my jsme chtěli taky a Terka za nás za všechny to vždycky hlasitě vysvětlovala, aby to panička věděla. A tak se panička s páníčkem v rámci zachování duševního zdraví, jak říkala, rozhodli investovat do letního bytu...samozřejmě pro nás, ne pro sebe.  Páníčci už mají byt i tak dost velký.

My jsme si představovali něco takového jako je celá zahrada, ale to nám neprošlo a nakonec se rozhodlo, že voliéra bude stát na dvoře a že budeme mít taky svůj vlastní vchod. Tam nám panička čenich nestrká, tam by se nevešla. Ona tomu sice říká tunel, ale je to výletní lávka na čerstvý vzduch.

Nejdřív panička a páníček přemýšleli, že by jako něco smontovali svépomocí. No ještě, že na to nedošlo, to bysme měli asi kurník a ne letní byt. Potom se mluvilo o nějaké hliníkové kleci... to by nám ještě tak scházelo, jako v ZOO, i když panička někdy říká, že jsme opice, naštěstí nás do opičího pavilonu nenastrkala. Pak nám poradily tety z útulku, že by to chtělo něco pěkného ve dřevě a taky s tou lávkou...

A pak panička dumala, kdo je šikovný a uměl by nám to postavit. Naštěstí má moc šikovného kamaráda a taky ochotného, neposlal ji do háje, ale všechno naplánoval, namaloval a  namontoval a pak už jenom kolaudace. Jenže panička je zapoměnka a zapoměla šampaňské v mražáku. Když si vzpoměla, vytáhla láhev zmrzlou na kost a tak jsme šampaňským nekřtili, protože neteklo. No...nám to tak nevadí, my to stejně nepijem, my jsme totiž dostali na přípitek výbornou kapsičku. A tak si teď hovíme, s plnýma břichama na čerstvém vzduchu. Jenom na té výletní lávce je občas zácpa....

 

Letní byt

Odpočinek na sluníčku

To je fakt úžasný letní byt, nevěříš



Není nad čerstvý vzduch



Terka si stejně pořád stěžuje

Ucpávka na výletní lávce

 

 

A vůbec... tady je spousta FOTEK....