Onehdy si panička vytáhla, jak ona řekla, po sto letech šicí stroj. Něco mudrovala a šila páníčkovi do práce závěsy. A když to doděla, šla si s páníčkem na zahradu sníst grilované masíčko a vypít skleničku vína. Nás nepozvala. Dobře jí tak. Terka se za nás pomstila. My si to alespoň tak myslíme.
Panička nechala šicí stroj na stole a Terku vedle v košíčku, aby ji nevzbudila. A tato ohleduplnost se jí fakt nevyplatila.
Když se vrátila po hezké přestávce, málem ji kleplo. Šicí stroj ležel na zemi, spadl přímo na prodlužovací šňůru do elektřiny. Prodlužka byla roztřískaná na cimpr campr a trčely z ní dráty. Šicí stroj vypadal na první pohled dobře, ale pak se ukázalo, že tu se ulomilo to, tu se kolečko polámalo a motorek shořel.
Panička ječela jak leopard, ale moudrý páníček říkal, že jsme měli obrovské štěstí. Nevyhořeli jsme a Terku ten proklatě těžký šicí stroj nezabil.
Panička se uklidnila a na internetu si stejný stroj vydražila, prý ze dvou udělá jeden. Očekávala sice použitý, ale funkční šicí stroj. Alespoň pán, co ho prodával, ho tak popsal. Panička zaplatila a čekala a čekala, nadávala a čekala a nakonec, po dlouhé době stroj dorazil. Nefunkční. A slízla to Terka. Dostala od paničky vyhubováno, že se hodí tak leda do salámu a za všechny trable a finanční škody může ona. Terka byla nadmíru spokojená. Vždyť je hluchá a panička ji při tom hubování tak hezky hladila.
 |
| Tak tahle může za všechno... |
 |
| Ale je fakt fotogenická... |
 |
| Místo činu, po činu... |
 |
| Panička by ji prej dala korunu... a my zase nic... |
 |
| Upír na hrášku |
