Jůlinka a spol.

Panička je úplně popletená. Nemá žádné nové fotky, i když máme nový foťák. Ona totiž pořád uklízí, prý kvůli nám. To tak! Vyhodila se starým foťákem nabíječku starou i novou, pečlivka. Takže nefotíme, protože máme vybito. Ona tu nabíječku koupí, ale stojí tolik, co celý foťák a tak shání něco levnějšího. Ona umí hezky utrácet peníze.

A tak teď vůbec nedokumentuje, jak se nám naše nová ségra Julča změnila.

Už nemá takový ušmudlaný kožíšek, ale krásný, hebký a lesklý, prý voní. To my nevíme, my k ní nečicháme, protože se nás bojí. A taky říkala panička, že přibrala. Má pěkné bříško a ztloustl jí ocásek. Už ho nemá jako tkaničku do boty, ale pořádnou kočičí ozdobu. Taky ouška se jí zahojila, zánět se sice vrátil, ale paní doktorka napsala Julče znovu kapky a už je v pořádku. Panička říkala, že je ráda, Julče na začátku lítaly z rozškrabaných oušek chuchvalce krve, když zatřepala hlavičkou.

Panička se postarala o Julču, ale na nás nezapomněla. V sobotu jsme měli oslavu, bylo to už pět let, co si pánečci přivezli Terku z Hodonína. Dostali jsme kapsičky, gurmetky a taky šantové myšky na hraní. Panička sice slibovala dort, ale tohle bylo lepší. Jó a panička nám taky koupila ještě jedno šplhadlo, protože drapák máme pořád obsazený. Hned jak panička obstará tu nabíječku, všechno vyfotí!
Kubíček byl zase u pana doktora, pořád mu nějak divně bublá v nose a dostal antibiotika, která mu vůbec, ale vůbec nechutnají. Panička Kubíčkovi cpe stříkačkou příšerně sladký a lepkavý sirup. Kubíček slintá a prská a všechno je zapatlané. Hlavně aby přestal bublat, říkala zalepená panička. Snad už pak budeme všichni zdraví.