Marcipánek partyzánek, tak mu někdy říká panička, je velký bojovník. Neustále něco vláčí, morduje, zakusuje a přepadává ze zálohy. Hned ho má za krkem Míša, hned Boženka nebo Kubíček. Skáče po Elze, po všem a po všech a hlavně paničce na ruce a nohy. Panička pak pořád vřeští a nadává, že má úplně rozsápané ruce, ale Marcínovi je to fuk neb je to báječná zábava.
Panička si ovšem jenom nenaříká, Marcipánka taky chválí a nás všechny, prý jsme velcí tulínci a mazlíci. Marcipánek začal chodit za paničkou, přitulí se, mazlí a hladí a děsně vrní... a pak paničku dohlodá. A nejen paničku. Nedávno se s paničkou díval na televizi a hrozně ho zajímalo zapínání na paniččině svetru. Má totiž na svetru, vlastně měla, velké plastové cvočky. No a Marcín se přitulil a žužlal a žužlal, až se panička nestačila divit. Když dokoukala napínavý film, tak ji čekalo další drama. Marcipán jí totiž sežral kus svetru. Jeden cvok zmizel úplně a kolem druhého Marcín vyžral díru. Panička se vyděsila, že ten cvok ten malý pitoma sežral, ale naštěstí ho našla a tak se uklidnila, že ten hlodavec ani nedostal vynadáno.
Panička nás má ráda, jak nám často zdůrazňuje, jsme pacholci smradlaví, uslintaní bordeláři a ona se snad nikdy nezastaví. To jsme si to dobře zařídili, panička nakrmí, uklidí po nás a pohladí bolístka a my ji za to hrajeme na nervy. Skvělá muzika a proto nás panička tak zbožňuje.
Koupila nám nový pelíšek, vyhlídku na verandu. Páníček brblal, ale nakonec pelíšek navrtal na zeď a my se teď střídáme.
