V sobotu 30. června jsme slavili babiččiny devadesátiny. Navečer se zčistajasna objevil na dvorku větší zerzavobílý kocourek s antiparazitním obojkem. Pomazlil se, pohrál si s dětma a už zůstal. Na byt a stravu. Od té soboty se zdržuje u nás na dvorku a na zahradě, čeká pravidelně na konzervičku, baští granulky, spinká v noci i přes den na gauči pod stříškou nebo si hoví ve skalce.
Je milý, nekonfliktní a možná někomu schází. Začali jsme mu říkat Bohoušku, ale jeho pravé jméno neznáme.
