Ferda je čuně.
Panička to říkala.
Ferduška má sice o jednu nožku míň než my, ale že je prasátko, to jsme nevěděli. My jsme si mysleli, že je stejně jako my kočka. A ono ne.
Panička s páníčkem přišli včera domů a pochvalovali si a taky nás, jak jsme byli hodní.
Páníček jenom popravil v ložnici přikrývky, protože byly nějaké rozvrtané, prý se tam asi rochnila Prettynka. Ona se totiž strašně ráda schovává pod deky a do postele, a taky se chodí tulit pod přikrývku za paničkou.
Asi za půl hodiny načapala v ložnici panička Ferdu. Funěl, čenichal, šňupal a ryl v posteli. Panička říkala, že to asi Ferda rozházel i před tím, nechala ho ať si hraje a šla si po svém.
A pak nás všechny panička vyděsila, protože se strašně nahlas začala smát a říkala, že Ferda je to čuně.
Potkala totiž Ferdinanda s ošklivou, tlustou, zelenou housenkou v tlamičce... nebo rypáčku?
Pak si Ferda tu housenku hodil na podlahu a dloubal do ní, posunoval ji tlapkou a poponášel ji v zubech. Ale to už mu ji panička sebrala a vyhodila. Asi ji přinesl z voliéry, tam je totiž trávník, křoví a spousta zajímavostí.
A vy hádejte, kde ji měl asi schovanou?
Fuj, panička tu odpověď nechce ani slyšet.
A večer v deset nás panička vyděsila podruhé. Začala totiž zase řvát smíchy, když si šla lehnout. Našla totiž pod polštářem klacek. Asi zase Ferda... stejně jako když byl malý, to si do postele v ložnici schovával drátěnky a houbičky z kuchyňského dřezu. Ale ty už má panička pod dohledem.
