Julie už zase zlobí paničku.
Přestala baštit a zhubla. Měla už jen dvě kila sedmdesát deka. Dospělácká kočka. Panička jí už na podzim naplánovala čištění zoubků, ale protože byla Jůla nemocná, muselo se to odložit. Na a teď po novém roce si Jůla postavila hlavu znovu.
To že nebaští granulky, to je normální, ale ona už nechtěla ani kapsičky, ani drahé ani obyčejné, prostě žádné. Panička říkala, že už na to nemá nervy a drapla Jůlu a jelo se k panu doktorovi.
Ten dal Jůle antibiotika, vyčistil jí zuby, prohlížel ji zleva, zprava, oholil jí břicho a prohlížel ji přístrojem, zkoumal jakou má krev, my myslíme že červenou.
Stálo to fůru peněz a Julča dostávala léky a doma se čekalo, co se bude dít. Čím déle dávala panička Jůle antibiotický sirup, tím míň chtěla Julie baštit. Nakonec, když se panička objevila s mističkou v ruce, Jůla vyskočila, jako by do ní uhodil blesk a utíkala i před dobrotou, kterou jí panička nesla.
A tak se panička už nemohla dočkat, až Jůle přestane ta strašlivá antibiotika dávat, tak to alespoň Julča vidí.
Doma se chystaly samé dobroty, kuřecí prsíčka syrová, na másle, vepřové masíčko, makrely a různé kapsičky, jenom aby ta zpropadená Julie něco snědla a nevypadala jak vytřepaná rukavice plná kostí od oběda.
No, Julie sice baští, přibrala, ale panička doma chodí s očima navrch hlavy, protože mňaudáma Julie si nechá podstrojovat do pelechu, nebo na skříň, jinak jí nechutná. No co, nám to zase tak neva, alespoň zbydou dobroty i na nás.
Tak tak je to s naší "nejdražší" Julií. Tak jí totiž říká panička. Stála ji totiž už spoustu nervů a taky peněz. Prej by vydala za dost exotickou dovolenou...
No co, co panička chtěla, to má :-)
Ona nás má totiž nejradši, všechny, i když jí prý přivedeme do blázince. Ale my přece ani nevíme, kama se tam jde.
