Lidé, kteří nemají rádi kočky, se v příštím životě narodí jako myši. (Faith Resnick)

14. srpna 2014

Jůlie

Ták a je po tajemství.
Panička nahoře v pokoji měla něco zavřeného. Říkala tomu Julčo a nosila nahoru pamlsky a taky se odtamtud ozývalo mňoukání. Nám se to hned zdálo divné. A měli jsme pravdu. Panička tam schovávala novou ségru. Páníček říkal, že je to jako v té písničce, jak se zpívá: Osmý den schází nám... No a nám scházela osmá kočka, tak to páníček myslel. Panička raděj nic neříkala.
Julča k nám přišla sama. Ustlala si na rohožce, byla hrozně hubená a taky nemocná. Na jedno očičko nevidí, měla svrab a ouška plná hnisu. Proto panička pořád jezdila se zakrytou přepravkou kamsi za panem doktorem. Pak prohlásila, že je to naše nejdražší kočička a nám je jasné, že nemyslela na lásku.
Julča dál bydlí nahoře v pokoji a bojí se jít za náma dolů. Byla sice jednou ve voliéře, ale to neměl vidět Ferda. Dal Julče na prdel a pak jí ještě párkrát prohnal, aby jí bylo jasno, kdo tady velí. Jenže to se Ferda spletl, tady velí panička (ona si to pořád ještě myslí). Ferda dostal vyhubováno a dal Julče pokoj. Jenže Julča se od té doby bojí víc než na začátku. Panička říkala, že je divné, že ji nenahání Terka, ta je u nás vyhlášená nedobrota. A aby to paničce nebylo líto, rozhodl se Julču pro změnu prohnat Kubíček.
Julča se usadila pod postelí a panička hudruje, že jsme banda nepolepšitelných darebáků a čeká až nás to přejde a Julča se uklidní.
My musíme ještě požalovat na paničku, protože Julča lozí pod postel taky kvůli ní. Vy byste tam nezalezli, kdyby vám někdo dvakrát týdně čistil uši? Fuj.
 
 


PS: panička říkala, že Julča je chudák a my banda potvor. Nejdřív Julču proháněl Ferda, potom Kubík, pak Terka a teď ji zase honí Ferda. Panička říkala, že patříme do polepšovny a taky, že ji z nás asi trefí, jen nevíme co.

4. července 2014

Šplhadlo

Máme nový nábytek. Ne panička a páníček, ale my. Minulou sobotu pánečci sedli do auta a odjeli. Když se dlouho nevraceli, zdálo se nám to divné, v sobotu přece nechodí do práce. A pak se odpoledne vrátili a z auta tahali nějaká prkna a matrace a taky sloupy. Hned nám bylo jasné, co to je. Pánečci totiž odjeli do Brna na výstavu kočičí a výjimečně nepřivezli kočku, ale šplhadlo. Je to frajeřinka až z Polska a proto to není šplhadlo, ale drapak. Říkala panička. Ať si tomu říká jak chce, hlavně, že se na tom dají báječně brousit drápy, povalovat a dřímat a ještě ke všemu je to estetické. To taky říkala panička. Nám se líbilo i to naše olysalé a oškubané staré plyšové šplhadlo, o kterém někteří kamarádi říkali, že je ošklivé.
Terka pomáhala celou tu parádu smontovat, asistovala a strkala čumák úplně do všeho a taky jako první oležela všechny měkoučké matrace.
Jó a abychom nezapomněli. Panička něco schovává nahoře v pokoji. Zavřela dveře, nosí tam kapsičky a konzervy, chodí tam několikrát za den a říká tomu Jůlinko. Že by nová ségra?
 
 






 
Líza kašle na nové šplhadlo ve starém pelíšku.
 

20. května 2014

Jak se Terezka zase vyznamenala

Onehdy si panička vytáhla, jak ona řekla, po sto letech šicí stroj. Něco mudrovala a šila páníčkovi do práce závěsy. A když to doděla, šla si s páníčkem na zahradu sníst grilované masíčko a vypít skleničku vína. Nás nepozvala. Dobře jí tak. Terka se za nás pomstila. My si to alespoň tak myslíme.
Panička nechala šicí stroj na stole a Terku vedle v košíčku, aby ji nevzbudila. A tato ohleduplnost se jí fakt nevyplatila.
Když se vrátila po hezké přestávce, málem ji kleplo. Šicí stroj ležel na zemi, spadl přímo na prodlužovací šňůru do elektřiny. Prodlužka byla roztřískaná na cimpr campr a trčely z ní dráty. Šicí stroj vypadal na první pohled dobře, ale pak se ukázalo, že tu se ulomilo to, tu se kolečko polámalo a motorek shořel.
Panička ječela jak leopard, ale moudrý páníček říkal, že jsme měli obrovské štěstí. Nevyhořeli jsme a Terku ten proklatě těžký šicí stroj nezabil.
Panička se uklidnila a na internetu si stejný stroj vydražila, prý ze dvou udělá jeden. Očekávala sice použitý, ale funkční šicí stroj. Alespoň pán, co ho prodával, ho tak popsal. Panička zaplatila a čekala a čekala, nadávala a čekala a nakonec, po dlouhé době stroj dorazil. Nefunkční. A slízla to Terka. Dostala od paničky vyhubováno, že se hodí tak leda do salámu a za všechny trable a finanční škody může ona. Terka byla nadmíru spokojená. Vždyť je hluchá a panička ji při tom hubování tak hezky hladila.
 
 
Tak tahle může za všechno...

Ale je fakt fotogenická...

Místo činu, po činu...




Panička by ji prej dala korunu... a my zase nic...

Upír na hrášku