Panička běhala onehdy po domě a divoce honila kočičí chlupy na hromádku, když tu se ozval náramný řev. Všechny nás zarazilo, proč panička dělá takový kravál a proč vřeští něco o prasečácích. Tím jako myslela nás. A tak jsme ji šli najít nahoru do pokoje. Panička stála u koše s vypraným, nevyžehleným prádlem a už neřvala, zato se řehtala.
Pořád jsme nevěděli, co to má znamenat, ale pak jsme to uviděli. Někomu se neudělalo dobře, vylezl si na tu kopu prádla a zvracel dolů. Panička to zrovna přebírala a dumala, jestli ty poblité fleky půjdou vyprat, tak jsme raději zmizeli.
Panička už je z nás totiž celá vyšťavněná, Kuba blije celé dva týdny v kuse, musel za panem doktorem a tem mu dal medicínu, Terka se taky doblila, protože se přežírá a pak jsme zvraceli všichni, kam se dalo, ale za to mohla panička. Natrhala nám totiž skvělou čerstvou trávu. Za odměnu jsme jí udělali slintavé hromádky plné trávy pod postel, na koberec i pod stůl.
Takže se vůbec nedivíme, že ta skvělá tečka s tím prádlem paničce málem přivodila infarkt. Teď jsme hodní a raději děláme jakoby nic, jako nejhodnější kočičáci na světě, aby nám nenadávala do prasečíků a pobliťáků.
 |
| Dělání jakoby nic... |
 |
| Dělání jakoby nic v kuchyni |
 |
| Nejhodnější z hodných |
 |
| Kolektivní viníci... |
Žádné komentáře:
Okomentovat