Jůlinka a spol.

Panička je úplně popletená. Nemá žádné nové fotky, i když máme nový foťák. Ona totiž pořád uklízí, prý kvůli nám. To tak! Vyhodila se starým foťákem nabíječku starou i novou, pečlivka. Takže nefotíme, protože máme vybito. Ona tu nabíječku koupí, ale stojí tolik, co celý foťák a tak shání něco levnějšího. Ona umí hezky utrácet peníze.

A tak teď vůbec nedokumentuje, jak se nám naše nová ségra Julča změnila.

Už nemá takový ušmudlaný kožíšek, ale krásný, hebký a lesklý, prý voní. To my nevíme, my k ní nečicháme, protože se nás bojí. A taky říkala panička, že přibrala. Má pěkné bříško a ztloustl jí ocásek. Už ho nemá jako tkaničku do boty, ale pořádnou kočičí ozdobu. Taky ouška se jí zahojila, zánět se sice vrátil, ale paní doktorka napsala Julče znovu kapky a už je v pořádku. Panička říkala, že je ráda, Julče na začátku lítaly z rozškrabaných oušek chuchvalce krve, když zatřepala hlavičkou.

Panička se postarala o Julču, ale na nás nezapomněla. V sobotu jsme měli oslavu, bylo to už pět let, co si pánečci přivezli Terku z Hodonína. Dostali jsme kapsičky, gurmetky a taky šantové myšky na hraní. Panička sice slibovala dort, ale tohle bylo lepší. Jó a panička nám taky koupila ještě jedno šplhadlo, protože drapák máme pořád obsazený. Hned jak panička obstará tu nabíječku, všechno vyfotí!
Kubíček byl zase u pana doktora, pořád mu nějak divně bublá v nose a dostal antibiotika, která mu vůbec, ale vůbec nechutnají. Panička Kubíčkovi cpe stříkačkou příšerně sladký a lepkavý sirup. Kubíček slintá a prská a všechno je zapatlané. Hlavně aby přestal bublat, říkala zalepená panička. Snad už pak budeme všichni zdraví.

 

Jůlie

Ták a je po tajemství.

Panička nahoře v pokoji měla něco zavřeného. Říkala tomu Julčo a nosila nahoru pamlsky a taky se odtamtud ozývalo mňoukání. Nám se to hned zdálo divné. A měli jsme pravdu. Panička tam schovávala novou ségru. Páníček říkal, že je to jako v té písničce, jak se zpívá: Osmý den schází nám... No a nám scházela osmá kočka, tak to páníček myslel. Panička raděj nic neříkala.

Julča k nám přišla sama. Ustlala si na rohožce, byla hrozně hubená a taky nemocná. Na jedno očičko nevidí, měla svrab a ouška plná hnisu. Proto panička pořád jezdila se zakrytou přepravkou kamsi za panem doktorem. Pak prohlásila, že je to naše nejdražší kočička a nám je jasné, že nemyslela na lásku.

Julča dál bydlí nahoře v pokoji a bojí se jít za náma dolů. Byla sice jednou ve voliéře, ale to neměl vidět Ferda. Dal Julče na prdel a pak jí ještě párkrát prohnal, aby jí bylo jasno, kdo tady velí. Jenže to se Ferda spletl, tady velí panička (ona si to pořád ještě myslí). Ferda dostal vyhubováno a dal Julče pokoj. Jenže Julča se od té doby bojí víc než na začátku. Panička říkala, že je divné, že ji nenahání Terka, ta je u nás vyhlášená nedobrota. A aby to paničce nebylo líto, rozhodl se Julču pro změnu prohnat Kubíček.

Julča se usadila pod postelí a panička hudruje, že jsme banda nepolepšitelných darebáků a čeká až nás to přejde a Julča se uklidní.

My musíme ještě požalovat na paničku, protože Julča lozí pod postel taky kvůli ní. Vy byste tam nezalezli, kdyby vám někdo dvakrát týdně čistil uši? Fuj.

 

 

PS: panička říkala, že Julča je chudák a my banda potvor. Nejdřív Julču proháněl Ferda, potom Kubík, pak Terka a teď ji zase honí Ferda. Panička říkala, že patříme do polepšovny a taky, že ji z nás asi trefí, jen nevíme co.

Šplhadlo

Máme nový nábytek. Ne panička a páníček, ale my. Minulou sobotu pánečci sedli do auta a odjeli. Když se dlouho nevraceli, zdálo se nám to divné, v sobotu přece nechodí do práce. A pak se odpoledne vrátili a z auta tahali nějaká prkna a matrace a taky sloupy. Hned nám bylo jasné, co to je. Pánečci totiž odjeli do Brna na výstavu kočičí a výjimečně nepřivezli kočku, ale šplhadlo. Je to frajeřinka až z Polska a proto to není šplhadlo, ale drapak. Říkala panička. Ať si tomu říká jak chce, hlavně, že se na tom dají báječně brousit drápy, povalovat a dřímat a ještě ke všemu je to estetické. To taky říkala panička. Nám se líbilo i to naše olysalé a oškubané staré plyšové šplhadlo, o kterém někteří kamarádi říkali, že je ošklivé.

Terka pomáhala celou tu parádu smontovat, asistovala a strkala čumák úplně do všeho a taky jako první oležela všechny měkoučké matrace.

Jó a abychom nezapomněli. Panička něco schovává nahoře v pokoji. Zavřela dveře, nosí tam kapsičky a konzervy, chodí tam několikrát za den a říká tomu Jůlinko. Že by nová ségra?

 

 

 

Líza kašle na nové šplhadlo ve starém pelíšku.