Fotostory lovestory Bohouš a Kryšpínek

Panička nemožná si vzpomněla, že by mohla poslat do světa zase nějaké obrázky svých mazlíčků. Tentokrát jsou to Bohouš a Kryšpín zahradní. Začíná se ovšem ochlazovat a tak z nich brzy zase budou gaučáci.

Bohouš se sluní.

Bohouš se opaluje.

Kryšpín, Bohouš a sousedovic Čiko nebo Chico?

Kryšpín ve skalničkách...

... to panička zbožňuje.

Na sluníčku...

... nudáááá

... a ještě pravidelný strávník, šup, šup, kdepak mám misku?

Jaro na zahradě

Pohodáři Kryšpínek a Bohoušek aneb Bez komentáře

1. výročí - dopis pro tetu Naďu

Milá teto Naďo, posílám ti pravou Marcipánkovou pusu!

V sobotu 22.9. to bylo přesně rok, co jsem přijel. Asi dostanu dort. Protože Marcipánek si ho zaslouží.

Panička mi sice říká vlezřiťko, protože:

bez Marcipánka se nikdo nevyspí, 

bez Marcipánka se nikdo nenapapá, 

bez Marcipánka si nikdo nepohraje 

a bez Marcipánka se nic neobejde. 

A Marcipánek sám ani rád nekaká. S paničkou je to lepší.

Marcipánek musí mít neustálý kontakt a pořád někoho otírá a olizuje. Sám by asi plakal. Říkala panička.

Jinak jsem milá teto zdravý a moc hodný, to panička neříkala. Jo a mám nového bráchu. Bohouše, co přišel posledního června na oslavu a už zůstal. Nemá čip a nikdo ho nehledá, tak prej bude náš. Asi ho budu taky omilovávat, až přijde domů, to já rád.

Panička posílá pár fotek a já už musím běžet, a taky mám všechny pozdravovat.
Marcipánek milovaný.

Abych prej nezapomněl, děkuju za tu smradlavou rybku, je moc bezva a já ji asi sežeru. Panička mi taky ušila, šantovou zelenou obrovskou bakterii. Tak teď nevím, co mám paničce dřív rozkousat a vysypat do postele.

Marcipánek milovaný

Jsem moc hodný kočičí kluk.

Velká šantí bakterie

Ulovil jsem...

...kozlíkovou (smradlavou) rybku.

Nový brácha...

... přišel a neodešel.

Bohouš

Na byt a stravu

V sobotu 30. června jsme slavili babiččiny devadesátiny. Navečer se zčistajasna objevil na dvorku větší zerzavobílý kocourek s  antiparazitním obojkem. Pomazlil se, pohrál si s dětma a už zůstal. Na byt a stravu. Od té soboty se zdržuje u nás na dvorku a na zahradě, čeká pravidelně na konzervičku, baští granulky, spinká v noci i přes den na gauči pod stříškou nebo si hoví ve skalce.

Je milý, nekonfliktní a možná někomu schází. Začali jsme mu říkat Bohoušku, ale jeho pravé jméno neznáme.