Kudy chodím, tudy zlobím, teda zdobím!
Abyste si to nepletli. Jsem Olinek nejkrásnější, nejmladší, nejuřvanější, nejmazlivější, nejpraštěnější. No prostě nej ze všech Olinků král. Panička říká poklad, jen neví jestli vykopat nebo zakopat (ale to je ze srandy, já jsem totiž největší zlato). Jojo, Olinek stojí za to!
.jpg)
Panička před prázdninama jela zase na ten den, Den otevřených dveří do Nedakonic, ale měli prý raději ty dveře zavřít. Jako vždy nepřijela s prázdnou. Naopak, měla plnou přepravku s bílým kocourkem. Kocourkem Olinkem, tak ho totiž panička s páníčkem pojmenovali. Prej že Ollie, ale stejně je to Olinek, Olouš. Chviličku se rozkoukával a teď už je náš. Je to divoch divoká, honí se s Fanynkou a taky by rád běhal s Toníkem. Jenže Toník je pakouš a s Olinkem si hrát nechce. Jenom někdy a jenom trošku. Raději dělá psí kusy sám. Zlobidlo zrzavé. Olinek se taky hned zamiloval do páníčka a ten teď musí povinně hladit. A že toho má - Šupinku, Elzinku, Kryšpínka, Sašenu i Olouše, prostě hladí na plný úvazek.
 |
| Mazlivka Olinek |
 |
| Raubíř Toník |
 |
| Toník pomáhal sbírat bylinky. |
 |
| Olinek šlape zelí (tulí se ze všeho nejvíc). |
 |
| Tak tohle by mohl být dokonalý pelíšek (taky že je). |
 |
| V pelíšku s pánečky |
 |
| Raubíři dva |
 |
| Tak to byla dobrota. |
 |
| Kuk! |
 |
| Nerušit, spinkám. |
 |
| Budeme mít tiramisu. |
