Lidé, kteří nemají rádi kočky, se v příštím životě narodí jako myši. (Faith Resnick)

28. června 2024

Jak jsme stavěli voliéru podruhé

Rok se s rokem, nebo spíše s jedenácti lety, sešel a naše stará voliéra už byla na pokraji zkázy. A tak paniččin hodný kamarád Peťa přijel a vyrobil novou, úplně stejnou.
Panička nejdřív odmotala staré pletivo, páníček kácel a boural a pak už se stavělo.
No a když bylo hotovo, panička zase namotala pletivo zpět. Fujtajblovala u toho, ale pro lásku se musí trpět, říkal kamarád, který si myslí, že nás panička musí hooodně milovat, když nám stavěla už druhou voliéru.
No my si už tak jistí nejsme, protože nás panička hubuje, že jsme čuňata a pakoši, ale to bude asi tou samou láskou.










13. dubna 2024

Kubíček odešel do kočičího nebe

V polovině února se udělalo príma počasí, zima jako by ani nebyla, ale panička vůbec neměla radost. Naopak byla moc smutná. Kubíček byl nemocný už dlouho. Už v dubnu 2022 ho panička vzala na operaci, aby mu pan doktor ušmikl jakýsi ošklivý karcinom. Všechno vypadalo celý dlouhý rok super, ale pak se ta ošklivá věc vrátila. A pan doktor řekl, že už to uříznout nepůjde. Kubíček chodil za panem doktorem na kontrolu, ten mu vždycky prosvítil bříško, všechno zkontroloval. Jenže se to zhoršovalo a teď už byl Kubíček nemocný hodně. Tak moc, že ho panička nechala odejít do kočičího nebe za kamarády, aby se netrápil. Je nám po něm smutno a budeme na něho pořád myslet, na Kubulku našeho milého, hodného kočičáčka.

Kubíček maličký, tenkrát v roce 2009