U nás v Kočkodánsku - Lucy

Lucifer, jinak naší princezně doma nikdo neřekne. Ona to totiž není kočička, ale malý čert. Nikde nesmí chybět, utíká za každým šustnutím, zvědavostí nebo hlady, to je fuk, ale na místě je vždycky první. Se všemi je kamarádka, s Toníkem nejvíc, jsou jako Chip a Dale Rychlá rota. Tonda otevírá dveře, skříňky a Lucy uklízí, zkoumá a hledá, kudy vzít roha. Jsou dvojka k pohledání. Utvořili Klan kočičí packy či pracky nebo co, a honí společnými silami sousedovic kocourka Chicka, my mu říkáme Čiko, když k nám přijde na návštěvu. Dřív se s ním Toník kamarádil, ale od té doby, co chodí s Lucy, tak si ji hlídá jako oko v hlavě, aby mu ji Čiko nepřebral. Milenci v kredenci!

Lucy se nacpe kamkoliv.

U jídla je vždycky první.

Má přehled, co se zrovna servíruje...

...co se zrovna vaří.

Z rozhledny jí nic neuteče.

Pomáhá v kuchyni.

Pomáhá se vším.

Na vybalování nákupů je odbornice.

S Toníkem jsou sehraná parta...

...Rychlá rota při balení balíků.

Špionážní jednotka.

Znavený Lucifer je nejroztomilejší.

Čiko na návštěvě před Toníkovým vzplanutím.

Ranní probuzení

Ať žije kvalitní spánek. Naše panička je pro, ale kvůli nám prý o kvalitním spánku nemůže být řeč. Panička spí děsně ráda a když může děsně dlouho, no ale my jí to prý kazíme. Panička ovšem kecá, spinkáme vždycky s ní v pelíšku. Kubík, Fanča, Boženka, Šupinka, Elzinka, Marcipán a Sašenka pěkně zahřívají paničku a Kryšpín, Bohouš, Olinek a někdy Toník zase páníčka. Růženka chodí jenom někdy, protože nás nemá ráda a tudíž s náma nebude v jenom pelechu.

Jenomže někdy ráno už nemůžeme dospat a tak děláme různé věci, honíme se, skáčeme nebo třeba blinkáme a to se pak panička zlobí, že ji budíme a musí lítat s hadrem ve čtyři ráno a sbírat poblijóny. Ale dneska jí Toník připravil lepší ranní zábavičku. Ve tři ráno paničku probudilo tichounké pískání. Ona se jen tak vzbudit nenechá, klidně můžeme dupat, vřískat, to na nás prdí, ale jenom slyší něco, co do ranního spaní prostě nepatří, tak je jako rys ostrovid. A dnes to bylo to tichounké pískání. Panička vyskočila okamžitě vzbuzená, rozsvítila lampičku a rychle musela vzbudit páníčka, který se nenechal rušit. To, co uviděla, se jí totiž vůbec nelíbilo. Toník v koutě ložnice něco mordoval a to něco pískalo a jak se ukázalo, byl to malý rejsek, kterého Tonda přinesl z voliéry. Panička zařvala, pozavírala dveře, vyhodila Tondu a vrazila páníčkovi do ruky utěrák. Šoupla nábytkem a páníček se překvapivě rychle vrhnul po myšáčkovi a už ho nesl ven. Panička byla blažená, protože představa, že bude zbytek noci lovit pod gaučem hlodavce je děsivá. No a Tonda ani nedostal vyznamenání. Panička jenom hudrala, že je nemožný, protože už ve voliéře lapil ptáčka, zamordoval myš a minule musela doma zase hledat ještěrku. Housenky a brouky už nepočítá, Toník je totiž velký lovec.

Myšilovka ranní

Pochvala nebyla

Když nelovím, tak pomáhám, třeba zavařovat.

Nebo se vyhřívám...

Panička dělá cavyky, ale má mě ráda.

Koneckonců, kdo by mě neměl rád, že?

Toníček nádherný

Toníček je lumpíček

Páníček šel v pět ráno ráno pouštět Kryšpína a Ferdu ven a vzbudil paničku, že má nějak pootevřenou skříň. Panička si totiž nedávno pořídila novou, ale zatím do ní nepřišroubovala magnety proti otvírání. A dobře jí tak! V polospánku, polomrtvá panička skříň přivřela, div, že Tondovi a Sašence nepřerazila nos a šlehla sebou zpátky do pelíšku. Za chvíli se jí ale zdálo, že slyší nějaké zvuky. No a co myslíte, vstala a šla to okouknout? Kdepak, naše panička je totiž pecivál, a když něco dělá, tak pořádně, a když spí, tak jako mrtvola. O to zajímavější bylo ranní probuzení. Panička celá do růžova vyspaná se vykulila z postele, ale během chvilky změnila úplně barvu, růžová se plynule změnila v zelenou a panička byla vzteklá jak zlý pes. Tonda se Sášou totiž pilně pracovali na paniččině šatníku. Z ramínka strhli a na zem shodili paniččin zelený kabátek a udělali si v něm pelech. Vyšplhali se parádně po bundách až nahoru do skříně a paniččina zimní bunda má teď vydrápaný ornament na rukávech, kudy pěkně poleze ven peří. To je přece paráda! Panička si to ale asi nemyslí, řvala jako tygr něco o pacholcích, chlupatých potvorách a nevděčné zvěři. Chlupy ve skříni asi přehlídla, protože letěla do dílny a okamžitě na skříň přidělala magnety, ale jak se říká, pozdě bycha honiti a tak prohnala alespoň nás, prej nevděčníky nevděčné. Copak my za to můžeme? Panička se nepoučila, úplně stejně ji před lety vypakovala skříň Terezka, a proto si to měla pamatovat. Jojo, jenže ona si to pamatovala, ale myslela si, že my budeme hodnější, naivka.  Tonda se tvářil jakože nic a paničce se raděj vyhnul obloukem. Ale panička ho má ráda, říká, že je nevinnost sama, všechny nás má ráda, a tak mu to odpustila, prej si koupí bundu novou, hezčí!

Nevinnost sama

Od pohledu zlatíčko

Sašenka pomocnice

Lumpíček Toníček se válí v šantě

Já nic, já muzikant...

Toník brázdí poličky

Poleženíčko k nezaplacení

Jako pomocník při sklízení nákupu je Toník vždycky první.

Fanča divoká

Panička nám v létě pořídila novou ségru. Prý nám chyběla Fanča a tak ji přivezla z Nedakonic. Fanynka je krásná želvička, jako kočička žíhaná, abyste si to nepletli. Hned se s náma všema skamarádila a nejvíc s Toníkem. Řádí spolu jako dva divoši a Tonda je rád, protože když honí Sášu provokatérku, tak  ta vždycky děsně ječí, to Fanča né. Lítá rychle jako ďas, hlava nehlava, polštáře z gauče jsou pak všude. Panička říkala, že z nich poleze po zdi, protože jsou jak tornádo, ale to se asi nedočkáme, panička totiž není žádný pavouk.

Fanynka žíhaná želvinka

Fanča se aklimatizuje

Tonda šantí

Sáša 

Tonda řádí...

... snad to nenaučí Fanču nováčka

Toník vleze všude

Fanynka odpočívá

Tonda vybaluje nákup

Našel se Toníček

Už je to víc jak dva měsíce, co se páníček motal před domem a v živém plotě naříkalo kočičí mimino. Páníček v tom křoví viděl cosi zerzavého a tak si myslel, že tam ječí Kryšpín. Jenomže takhle zamotaný do větví? Tak mu to nedalo a šel to prozkoumat. Sedělo tam schované, zapletené, vystrašené a uplakané kočičí cosi...

Páníčkovi to nedalo a po delším úsilí toho kňouralína z roští vydoloval. Kočičí mimiňák se do páníčka hned zamiloval a rozhodl se chodit všude s ním. No a protože je kousek silnice, protože mimino nebylo od sousedů, protože se od páníčka nehlo na krok  a protože venku už přituhovalo, tak páníček toho prcka vzal domů. Přemýšlel, kde se vzal, ale na nic nepřišel. Asi spadl z nebe, rovnou k nám... 

Hlásili to v rozhlase, sousedka to dala na facebook, panička vytiskla barevné obrázky, ale nikdo se o ten ztracený poklad nepřihlásil. Mělo to hlad jako vlk, mělo to svrab, neumělo to do misky, ale zato se to mazlilo a mazlilo a mazlilo. Panička toho kočičího kluka odvlekla na veterinu prohlídnout ušiska i dupku, dostal medicínu a protože ho nikdo nehledal, tak dostal i jméno Toník. A teď už je náš, je to takový dáreček. Skamarádil se s Marcipánkem a Sašenkou a teď si spolu hrají a dovádí. Toníček je moc hodný a chytrý, říkala panička, prej se všechno rychle naučil, záchodky, kočičí dvířka i voliéru, neprudí naše veterány, jako Kubu a Michálka s Kryšpínem, a přesně ví, kam na nejlepší dobroty.

Toníček už nám trochu povyrostl a všem přeje suprové Vánoce.