Stěhování

Panička prohlásila, že se odstěhuje a my ať si děláme, co chceme, protože už na nás opravdu nemá nervy. Ona to ovšem říkala jinak, tak až se to nedá říkat nahlas.

To bude asi proto, že od té doby, co k nám přišla Růženka, tak ji Terka pořád pronásleduje a vysyčuje a taky jí sem tam vypráší kožíšek. Panička Terce koupila feromonový obojek na uklidněnou, Bachovy květové esence pro zlouny nedobré a teď už jen čeká, jestli to zabere nebo se půjdou shánět prášky na nervy. Jenom nevíme pro koho. Pro Terku nebo pro paničku?

Taky je možné, že se panička zlobí i na ostatní, protože od chvíle, kdy Jůlinka opustila pokojíček v patře a odstěhovala se za náma do kuchyně, tak ji honíme a syčíme na ni, když jde na kočičí záchodek. Nás to moc baví, ale Julča má strach, na záchodek se začala bát a našla si místečko v kuchyni. Panička, když ve čtyři ráno s páníčkem stěhovali ledničku, pod kterou to Julčino nadělení zateklo, zuřila jak tajfun. Ne na Julču, protože, jak říkala panička, můžeme za to my darebáci nevděční. Taková nespravedlnost na životě kočičím. A jestli to tak půjde dál, bude se muset panička odstěhovat do nějakého blázince nebo my půjdeme na dvůr. Kdyby ovšem panička raděj neslibovala, toto naše velké přání (jako být na dvoře a toulat se dle libosti) nám stejně nesplní.

Se asi budeme muset stydět...

 

Marod

Kryšpínek je těžký marod. Minulý týden ho pánečci hledali a hledali a on se dva dny neukázal. A když konečně dorazil, tak moc kulhal. Panička mu prohlédla nožky a zjistila, že má obě pravé nohy asi pořezané. Někam skočil nebo šlápl, možná do střepů nebo na nějaký ostrý klacek a teď má v pravé přední i zadní noze díru. Jelo se za panem doktorem, ten rány vyčistil, zavázal a taky dostal Kryšpín injekci. Pak doma stonal a trpěl. Pan doktor Kryšpínovi nožky už třikrát převázal, Kryšpín je fešák, jednou má modré a podruhé zelené obvazy, úplná módní přehlídka. Jenom už toho má plné zuby, vzteká se, ječí a třepe nohama, protože o ty módní doplňky vůbec nestojí. Už ho přešlo i bolístko a nechce být doma ani za nic a tak s těma zafačovanýma nohama běhá po zahradě a lozí přes plot. Panička a páníček se jenom děsí, aby si zase někde něco neroztrhl. Třeba prdku.

 

 

Růženka už si u nás úplně zvykla. Je to malá divoška. Běhá, skáče, honí myšky a jak říkala panička, je moc milá. To se sice nezdá Terce, ale už si na Růženku, vlastně Mimi, tak jí říká panička, docela zvyká. Číhá na ni sice pořád, ale když se potkají, Terka ji nezmydlí okamžitě, ale až za chvíli. Pánečci se je snaží neustále hlídat, Terku mazlí, aby nežárlila. Taky je oddělují a tak se u nás teď shání dveře do kuchyně. Ale až si Terezka zvykne, tak žádné dveře nebudou potřeba, říkala panička. Terka je prostě upír a musí vždycky někomu pít krev... Prettynce, Michálkovi, Růže a hlavně paničce.