Lidé, kteří nemají rádi kočky, se v příštím životě narodí jako myši. (Faith Resnick)

28. června 2024

Jak jsme stavěli voliéru podruhé

Rok se s rokem, nebo spíše s jedenácti lety, sešel a naše stará voliéra už byla na pokraji zkázy. A tak paniččin hodný kamarád Peťa přijel a vyrobil novou, úplně stejnou.
Panička nejdřív odmotala staré pletivo, páníček kácel a boural a pak už se stavělo.
No a když bylo hotovo, panička zase namotala pletivo zpět. Fujtajblovala u toho, ale pro lásku se musí trpět, říkal kamarád, který si myslí, že nás panička musí hooodně milovat, když nám stavěla už druhou voliéru.
No my si už tak jistí nejsme, protože nás panička hubuje, že jsme čuňata a pakoši, ale to bude asi tou samou láskou.










13. dubna 2024

Kubíček odešel do kočičího nebe

V polovině února se udělalo príma počasí, zima jako by ani nebyla, ale panička vůbec neměla radost. Naopak byla moc smutná. Kubíček byl nemocný už dlouho. Už v dubnu 2022 ho panička vzala na operaci, aby mu pan doktor ušmikl jakýsi ošklivý karcinom. Všechno vypadalo celý dlouhý rok super, ale pak se ta ošklivá věc vrátila. A pan doktor řekl, že už to uříznout nepůjde. Kubíček chodil za panem doktorem na kontrolu, ten mu vždycky prosvítil bříško, všechno zkontroloval. Jenže se to zhoršovalo a teď už byl Kubíček nemocný hodně. Tak moc, že ho panička nechala odejít do kočičího nebe za kamarády, aby se netrápil. Je nám po něm smutno a budeme na něho pořád myslet, na Kubulku našeho milého, hodného kočičáčka.

Kubíček maličký, tenkrát v roce 2009
























 

21. října 2023

Ranní probuzení

Ať žije kvalitní spánek. Naše panička je pro, ale kvůli nám prý o kvalitním spánku nemůže být řeč. Panička spí děsně ráda a když může děsně dlouho, no ale my jí to prý kazíme. Panička ovšem kecá, spinkáme vždycky s ní v pelíšku. Kubík, Fanča, Boženka, Šupinka, Elzinka, Marcipán a Sašenka pěkně zahřívají paničku a Kryšpín, Bohouš, Olinek a někdy Toník zase páníčka. Růženka chodí jenom někdy, protože nás nemá ráda a tudíž s náma nebude v jenom pelechu.
Jenomže někdy ráno už nemůžeme dospat a tak děláme různé věci, honíme se, skáčeme nebo třeba blinkáme a to se pak panička zlobí, že ji budíme a musí lítat s hadrem ve čtyři ráno a sbírat poblijóny. Ale dneska jí Toník připravil lepší ranní zábavičku. Ve tři ráno paničku probudilo tichounké pískání. Ona se jen tak vzbudit nenechá, klidně můžeme dupat, vřískat, to na nás prdí, ale jenom slyší něco, co do ranního spaní prostě nepatří, tak je jako rys ostrovid. A dnes to bylo to tichounké pískání. Panička vyskočila okamžitě vzbuzená, rozsvítila lampičku a rychle musela vzbudit páníčka, který se nenechal rušit. To, co uviděla, se jí totiž vůbec nelíbilo. Toník v koutě ložnice něco mordoval a to něco pískalo a jak se ukázalo, byl to malý rejsek, kterého Tonda přinesl z voliéry. Panička zařvala, pozavírala dveře, vyhodila Tondu a vrazila páníčkovi do ruky utěrák. Šoupla nábytkem a páníček se překvapivě rychle vrhnul po myšáčkovi a už ho nesl ven. Panička byla blažená, protože představa, že bude zbytek noci lovit pod gaučem hlodavce je děsivá. No a Tonda ani nedostal vyznamenání. Panička jenom hudrala, že je nemožný, protože už ve voliéře lapil ptáčka, zamordoval myš a minule musela doma zase hledat ještěrku. Housenky a brouky už nepočítá, Toník je totiž velký lovec.

Myšilovka ranní

Pochvala nebyla

Když nelovím, tak pomáhám, třeba zavařovat.

Nebo se vyhřívám...

Panička dělá cavyky, ale má mě ráda.

Koneckonců, kdo by mě neměl rád, že?

Toníček nádherný