Šplhadlo

Máme nový nábytek. Ne panička a páníček, ale my. Minulou sobotu pánečci sedli do auta a odjeli. Když se dlouho nevraceli, zdálo se nám to divné, v sobotu přece nechodí do práce. A pak se odpoledne vrátili a z auta tahali nějaká prkna a matrace a taky sloupy. Hned nám bylo jasné, co to je. Pánečci totiž odjeli do Brna na výstavu kočičí a výjimečně nepřivezli kočku, ale šplhadlo. Je to frajeřinka až z Polska a proto to není šplhadlo, ale drapak. Říkala panička. Ať si tomu říká jak chce, hlavně, že se na tom dají báječně brousit drápy, povalovat a dřímat a ještě ke všemu je to estetické. To taky říkala panička. Nám se líbilo i to naše olysalé a oškubané staré plyšové šplhadlo, o kterém někteří kamarádi říkali, že je ošklivé.

Terka pomáhala celou tu parádu smontovat, asistovala a strkala čumák úplně do všeho a taky jako první oležela všechny měkoučké matrace.

Jó a abychom nezapomněli. Panička něco schovává nahoře v pokoji. Zavřela dveře, nosí tam kapsičky a konzervy, chodí tam několikrát za den a říká tomu Jůlinko. Že by nová ségra?

 

 

 

Líza kašle na nové šplhadlo ve starém pelíšku.