Že by Felix

V sobotu panička s pánečkem někam odjeli. Vzali košík a zmizeli a to bylo podezřelé. A když se vrátili, v košíku byl Felix. Takový ten Felix z reklamy na snídani, jak nám ji panička dává. Koukali jsme, ale Felix si nás moc nevšímal... no jo mediální hvězda. Terka se rozhodla, že to prozkoumá, když tenhle kocour umí takové dobré kapsičky. Ovšem jak se ukázalo, nebyl to Felix... byl to Michal. Náš nový brácha a žádná hvězda, ale zášupák, protože hned zmizel pod skříní.

Tak jsme ho nechali být a šli si po svém. Teď je u nás totiž pěkné vzrůšo. Celý čtvrtek a pátek se ozývalo ze dvora bouchání a řezání a my jsme jenom zvědavě čumáčkovali oknem. Panička totiž říkala, že chodit na pastvu se šesti šelmama je o život a tak budemem mít venkovní budoár. Tam si budeme dávat odpolední svačinku a panička k nám bude chodit na kafe. Prý.
Míša už si na nás zvykl... teda přesněji my na něho. Chodí za paničkou a lísá se. Taky jsme ho přesně naučili, kdy se dává bašta, aby nepřeslechl to spravné ťukání misek, prkýnek a šustění Felixových kapsiček.
Jsme sice ještě trochu opatrní, ale už teď je to náš velký kámoš a budeme mu držet místo v našem novém venkovním obýváku.

 

Seznamka...

Že by Felix? Kdepak, Michal



Nábytek do našeho nového obyváku




Zkouška pevnosti




Skoro budoár...



Budoár, huráááá



 

V álejích...

Panička dnes ráno říkala, že jsme jako ve slavném českém filmu, že tam měli mít v álejích nablito, a že jí je, jako by ji přejel buldozer. To asi bude taky z toho filmu.

Jenom jeden rozdíl paničce trochu vadil, my jsme totiž nablili doma.

Několikrát za noc. Nejdřív asi Kuba - nahoře v pokoji - nablinkal do spár v dřevěné podlaze. To bylo probuzení první... ale panička ho pochválila, Kuba dostává pastu, která smrdí po rybách a pěkně mu vyčistí bříško od smotaných chlupů. Panička všechno hezky uklidila a řeči měla jenom kvůli tomu nasměrování, na dlažbe prý by se jí to líp uklízelo.

Probuzení druhé bylo za chvíli, o půlnoci se poblil Ferda na schodišti  a panička byla zase moc hodná, má o Ferdu starost, protože byl dlouho nemocný a vypadá to, jako by se mu ta ošklivá nemoc vracela.

Probuzení další následovalo asi ve tři ráno, ale to utíkal páníček, nikoho nechytil, všechno uklidil a šel si lehnout. Na kachličkách se to dobře uklízí, panička říkala, že máme určitě největší spotřebu papírových utěrek široko daleko, určitě nekecá.

A ráno o půl páté Lízá nablila pěkně smotané černé chlupy v ložnici pod postel do parket a taky na koberec. To byl fofr, když zvoní budík, panička je hluchá, ale tohle, to byl panečku budíček. Panička hudrovala, přinesla kýbl plný pěny, umyla podlahu, koberec a práskla sebou zpátky do postele a zaspala.

Pak lítala, jak urvaná z řetězu a říkala to o tom filmu, něco o zatracených trichobezoárech, taky že jsme si to snad už odbyli na dlouho a prý jsme poklad! Dokonce prý poklad nevyčíslitelné hodnoty.

A na to, že se včera Terka přežrala až se poblila asi panička zapoměla.

Ale za všechnu tu noční námahu dostaneme odměnu, slyšeli jsme páníčka s paničkou, že nám vybrali voliéru, prý navíc k tomu venčení, protože uhlídat nás je nadlidský výkon. No nevíme, co je na tom tak těžkého, my jsme přece docela hodní.

Jen aby byl Ferdinánek zdravý!
A aby se panička a páníček nenudili, tak jsme dnes ještě dvakrát vysypali náš kočičí záchod. Jasně že ne pokaděný, ale plný steliva. No nejsme šikovní?
Jo a taky jsme vypátrali, že panička ráno mluvila o filmu podle Bohumila Hrabala a hned nám bylo jasné proč. Vždyť on měl taky rád kočičáky.

To byla noc...

Odpočinek po probdělé noci

Dospáváme, dospáváme...

My už máme dospáno a panička asi klimbá v práci

 

Inzerát

Vyměním překrásného, bílého, strašně nedobrého, vzteklého, divokého, nenasytného Upíra za krásnou, hodnou, milou bílou kočičku.
Upír se nádherně mazlí a děsně saje krev.

Značka: Nespěchá