Celé září u nás svítilo sluníčko, jenom panička byla občas zamračená. Né, že bysme zlobili, to my nikdy, ale Ferda byl dvakrát marod a paničce u kočičího doktora řekli, že to vypadá jako zákeřná choroba pro všechny. Ona to panička říkala jinak... infekční nevyléčitelný kočičí HIV. Ale nakonec se ukázalo, že to Ferda nemá, no a my se bez toho obejdeme.
Panička si hodně nahlas oddechla.
Líza Lízátko už si u nás fakt zvykla, panička říkala, že je závislačka. Vždycky večer, když jde panička do postele, tak Líza hopká rychle za ní, protože si sedne paničce na nohy a nechá se vymazlovat, to je její hodinka... a někdy, když to paničce dlouho trvá a ponocuje (ale to je opravdu málokdy, protože panička usne vždycky už u televizních novin), tak na ni Líza chodí pokřikovat a vysvětluje jí, že už je čas na kočičí hlazení a mazlení, drbání a šimraní na bříšku, pod bradou a za ušima... prostě Líza má za ušima!
