Rok se s rokem, nebo spíše s jedenácti lety, sešel a naše stará voliéra už byla na pokraji zkázy. A tak paniččin hodný kamarád Peťa přijel a vyrobil novou, úplně stejnou.
Panička nejdřív odmotala staré pletivo, páníček kácel a boural a pak už se stavělo.
No a když bylo hotovo, panička zase namotala pletivo zpět. Fujtajblovala u toho, ale pro lásku se musí trpět, říkal kamarád, který si myslí, že nás panička musí hooodně milovat, když nám stavěla už druhou voliéru.
No my si už tak jistí nejsme, protože nás panička hubuje, že jsme čuňata a pakoši, ale to bude asi tou samou láskou.
