Panička před prázdninama jela zase na ten den, Den otevřených dveří do Nedakonic, ale měli prý raději ty dveře zavřít. Jako vždy nepřijela s prázdnou. Naopak, měla plnou přepravku s bílým kocourkem. Kocourkem Olinkem, tak ho totiž panička s páníčkem pojmenovali. Prej že Ollie, ale stejně je to Olinek, Olouš. Chviličku se rozkoukával a teď už je náš. Je to divoch divoká, honí se s Fanynkou a taky by rád běhal s Toníkem. Jenže Toník je pakouš a s Olinkem si hrát nechce. Jenom někdy a jenom trošku. Raději dělá psí kusy sám. Zlobidlo zrzavé. Olinek se taky hned zamiloval do páníčka a ten teď musí povinně hladit. A že toho má - Šupinku, Elzinku, Kryšpínka, Sašenu i Olouše, prostě hladí na plný úvazek.
 |
| Mazlivka Olinek |
 |
| Raubíř Toník |
 |
| Toník pomáhal sbírat bylinky. |
 |
| Olinek šlape zelí (tulí se ze všeho nejvíc). |
 |
| Tak tohle by mohl být dokonalý pelíšek (taky že je). |
 |
| V pelíšku s pánečky |
 |
| Raubíři dva |
 |
| Tak to byla dobrota. |
 |
| Kuk! |
 |
| Nerušit, spinkám. |
 |
| Budeme mít tiramisu. |
