Kočkoland: Jak šel čas..

Ahoj všem, kdo si oblíbili čtyřnohé myšilovy... jsme parta neobyčejných kočičáků... je nás hodně, ale panička nás má všechny moc ráda.

Aby se to nepletlo, je nás jedenáct a malý soused (počty z roku 2019).

Pozor změna, je nás šťastných třináct a velký soused (už je rok 2022).

V roce 2004 se panička a páníček přestěhovali z města do domečku. Páníček nic nevěděl, ale panička už to tušila, protože má ráda zvířátka a z města si přivezli pejska Sárinku.
A tak se do domečku nastěhoval i kocourek Karel, toho my už ale nepamatujeme, protože ho srazilo auto. Panička i páníček byli smutní, že jejich první kočička umřela a panička prohlásila, že už si nikdy žádné zvířátko nepořídí.
Ta se teda ukrutně spletla.
Jednoho hezkého letního dne v roce 2007 přinesla paničce sousedka ukázat malá koťátka a jedno už zůstalo, byla to malá Myška ...jenže, když jí bylo sedm, tak ji panička s páníčkem našli ráno cestou do práce ležet na silnici. Byli moc smutní, ale už se nedalo nic dělat.
No a proto vlastně nechodíme ven, máme voliéru a panička si nás doma hýčká.
Výjimku má Kryšpín, toho totiž panička našla uprostřed silnice v červenci 2008 a tak měla Myška bráchu. Panička ještě myslela, že se nemůže nic stát, ale když na ulici začalo jezdit víc a víc auťáků, další kočičáci dostali zaracha. No a taky Bohouš, který se u nás objevil, jako by spadl z nebe v roce 2018, může být venku, protože se mu domů vůbec nechce stejně jako Kryšpínovi.

Takže když si panička pořídila Myšku, tak říkala, že jedna kočička stačí, pak se našel Kryšpín a paničce se zdálo, že už má koček dost... jenže... panička objevila kočičí útulek v Hodoníně a už se jelo na podzim 2009 pro Terezku, a aby jí nebylo smutno tak hned 2. ledna 2010 pro Kubíčka (ono se vlastně jelo pro Prettynku, ale ta se schovala). To už jsme byli čtyři a panička si říkala, že nás teda je.
No a pak se v říjnu 2010 zamilovala do Ferdíka se třema nožičkama a už se jelo zase do Hodonína. Jenže panička pořád toužila po Prettynce, místo které si přivezla Kubíka a tak se jelo v červnu 2011 do Hodonína zase. A Prettynka se zase schovala a panička s páníčkem přivezli Lízinku.
Pokud ještě stačíte počítat, tak nás v roce 2011 bylo šest (prej jedna kočka stačí, chacha). No a protože týden má sedm dní a aby paničce jeden den v týdnu nebylo smutno, tak nás bylo o rok pozděj sedm chlupatých, po dvou letech si panička konečně přivezla Prettynku.

Všechno se mění a u nás byly také změny... bohužel smutné, Myška se odstěhovala do kočičího nebe. Utekl téměř celý rok, na naši Myšku pořád myslíme, ale už nás bylo zase sedm. Panička v roce 2013 přivezla z Hodonína nového brášku, Michálka, takového Míšu Kuličku. Rok se s rokem sešel a bylo nás osm. Panička už nikoho nehledala, ale sama si nás našla Julča, nemocná a hubená a tak ji panička vzala k nám. Po roce jsme našli další poklad. Růženku, krásné mourovaté Mimi. Tak nás bylo najednou devět.
Překulily se Vánoce 2015 a naše milovaná Prettynka se vydala za duhový most do kočičího nebe. Ale ještě před tím se moc kamarádila s našim parádním vánočním dárkem Boženkou z Flíčku z Nedakonic. Takže i když to bylo moc smutné a panička byla za nemocnou Prettynku moc nešťastná, tak nás pořád bylo devět i když nás naše kamarádka opustila.
V únoru 2017 jsme se rozloučili s Terezkou. Odstěhovala se, aby mohla být jedináček. Panička byla tenkrát moooc smutná a Terezka zase moooc zlá, až jsme si mysleli, že úplně zakousne malou Růžičku, jak ji nenáviděla. Ona nás ostatní bila už dávno, ale čím byla starší, tím byla zlejší. A tak dostala výbavičku a teď bydlí spokojená sama se svou novou paničkou.
Najednou nás bylo o jednoho míň a to paničce nějak nesedělo. A protože jí to nedalo pokoj, tak se zase jelo do útulku, ale tentokrát do Nedakonic do Flíčku, který panička taky objevila. A tak přijel na jaře v roce 2017 krásný černý uhlík Elzička.
Panička má ráda pěkně kulaté počty a aby jí to lícovalo, jelo se na podzim ve stejném roce zase na výlet do Hodonína a šup, přijel překrásný malinkatý moureček, úplné slaďoučké kokino Marcipánek. Panička byla tak moc spokojená, protože po dlouhé době měla doma zase mrňouse. Ale i on vyrostl. No a potom se přistěhoval Bohouš. Babička slavila 90. narozeniny a on nikým nepozvaný přišel na oslavu a už u nás zůstal. Bylo to takové maxi překvapení (nejen, že je velikánský, ale nikdo ho tady nikdy předtím neviděl, asi spadl z nebe).
I když z nás má panička pořád jenom samou radost (né že by si to zrovna ona myslela), tak máme doma i smutné dny. Takový hoodně smutný den byl, když nám umřela Julinka. Nebylo to překvapení, protože byla hodně hodně nemocná, ale smutné to bylo moc. Panička plakala a pániček jí na utěšenou vybral Sašenku z Flíčku. A tak je nás od září 2019 pořád fotbalová jedenáctka a kdyby někdo vypadl ve zlobení, na střídačce hlídá Čiko, nový kocourek od sousedů, který se u nás cítí jako doma.

A ještě na závěr, jako třešničku na dortu máme od posledního srpna sedmiletou holčičku Šupinku taky z Flíčku. Panička říkala, že je moc nebezpečné jezdit tam na čumendu na Den otevřených dveří. Tak to fakt nevíme, co se jí tam jako stalo.

Přešel další rok a v srpnu 2021 nás opustila naše krásná holka Lízinka. Bohužel přestaly jí poslouchat ledviny a tak ji panička nechala odejít, aby se netrápila...

Přišel další podzim, konec října 2021 a páníček udělal velký nález. Našel Toníka, mimino zakleslé v křoví, hladové a špinavé a tak se to mimino nastěhovalo k nám.

A protože panička je kočičí fanynka, pořídila si Fanynku, aby na to fandění prej nebyla sama. Fanča přišla o prázdninách 2022 a když jsme provedli sčítání koček, dopočítali jsme se šťastné třináctky. Takže je u nás o štěstí postaráno!

Jaro 2023 není příliš veselé, 13. března odešel do kočičího nebe za svými kamarády Michálek, dohnala ho zlá nemoc FIP a teď už spinká s Lízinkou a všemi ostatními našimi miláčky na obláčku.
Neuteklo mnoho vody v potoce a v Depozitu Flíček v Nedakonicích měli den otevřených dveří, no a panička zvědavá jela na čumendu a přivezla 1. června 2023 Olinka, krásného sněhobílého ťulíka.