Neviňátka

Když přijde panička s pánečkem domů, tak jsme největší zlatíčka pod sluncem, vzorně vítáme, pánečci nás hladí a chválí... ale když se vyzují a jdou dál do domečku, tak často chválit přestanou a někdy i ječí! Třeba, když jsme pustili v kuchyni vodu a napustili na podlahu, na chodbu i do obýváku... to teda řvali ... asi samou láskou. Vysypané odpadky už je moc nerozčílí, opakování je matka moudrosti a pánečci jsou hodně učenliví, takže už nepeskují.

Někdy panička vyvádí úplně pro nic za nic, naposled měla spoustu řečí (ale my jsme viděli, že se řehtá), když našla poblité kuchyňské okno. No co, někomu bylo špatně a na okno se parádně blinká ... panička tvrdila, že to byla Terka, protože je nenažraná... ale kdo ví, nikdo ji u toho nechytil.

Jako Myšku... tak to panička vůbec neřvala, jenom kroutila hlavou a říkala něco o čunících a prasátkách (ona miluje všechny zvířata :-). Myška totiž ve svém budoáru (paniččině žehlírně) vyskočila na žehlící prkno a neomylně ho poblila i s žehličkou... a na to se nedá nic říct, to musela uznat i panička...



...není nad slušné vychování....





...k pomilování....




...úplný svatoušek....




...nejzlatější andílek....




...kašlu na vás....




....já nic, já muzikant....





...no a co, stane se i v nejlepších rodinách....