 |
| Na samotce |
Když přijdu ráno o půl šesté z rajzu (jsem totiž noční tvor), dám si baštu (po dlouhé vycházce je potřeba se posilnit) a strašně se rozzuřím na všechny tři smraďochy - Terezu, Kryšpína i toho opruzovačného Kubu. Nevím proč mi pořád zírají do tlamy, skáčou mi na záda a všemožně mě otravují. Vždycky hrozně syčím, prskám a ječím, jako kdyby mě někdo vraždil, protože to je pak panička všechny zažene a mě odvede do mého budoáru. Nebo si ho jdu otevřít sama. Nic na tom není, umím otvírat dveře a mám hodinky. Mám svůj pokojíček jenom sama pro sebe a chrupkám si tam v klídku celý den. Panička mě pak vždycky večer vynese, protože prý asi nejsem normální, když chrápu do devíti hodin večer a nejdu se ani napít ani vyčůrat. A to, až přijde zima, budu doma i v noci, přece se nebudu potloukat venku v tom psím počasí, jako to dělá ten přihlouplý zerzavec Kryšpín.
   |
| Já, Veličenstvo I. a můj úkryt |
Žádné komentáře:
Okomentovat